Původně byl jazyk HTML navržen tak, aby pomocí něj šlo snadno vyznačit jednotlivé logické části dokumentu. Nikdy přitom nebyl kladen důraz na přesnou definici výsledného vzhledu dokumentu. Web se však v polovině 90. let minulého století rozšířil i do komerční sféry a vznikly tak požadavky na lepší kontrolu nad grafickým vzhledem dokumentu. Tyto požadavky byly uspokojeny přidáním atributů jako je align a elementů jako font pro lepší ovládání vzhledu a formátování dokumentu. Kromě toho mnohé prohlížeče nabízely nepřeberné množství proprietárních rozšíření HTML, která umožnila lepší kontrolu nad výsledným vzhledem stránky.

Použití těchto technik mělo dva neblahé účinky. Za prvé se v HTML dokumentech místo jejich struktury začal vyznačovat spíše grafický vzhled. Druhá nevýhoda spočívala ve velké pracnosti a neflexibilitě tohoto řešení – způsob formátování se musel nastavit pracně pro jednotlivé elementy dokumentu. Rozsáhlejší změny v designu stránek pak byly pracné.

Obě tyto nevýhody odstraňují káskádové styly (CSS – Cascading Style Sheets [CSS21]). Pomocí stylu lze jednoduše definovat druh písma, způsob zarovnání, barvu a další vlastnosti elementu. Tato definice se pak použije jednotně v celém dokumentu. V dokumentu se již zaměříme pouze na strukturu informace – grafický vzhled je definován stylem.

V jednom dokumentu může být použito několik stylů, které se navzájem doplňují. A naopak. Jeden styl může být použit společně s neomezeným počtem stránek, které tak získají jednotný vzhled. To je snad největší výhoda kaskádových stylů – společnou definici vzhledu mohou sdílet všechny stránky celého velkého webu.