Na tomto místě by se slušelo v několika odstavcích opěvovat dnešní význam Internetu pro společnost a zdůraznit, že o masové rozšíření Internetu se zasloužila služba World-Wide Web. Tímto námětem, jehož podstata je dnes známá snad každému, již byly popsány tuny papíru. Uděláme proto něco pro naše lesy a tento obligátní úvod vynecháme. Je přece nad slunce jasné, že pokud si koupíme knížku o tom, jak vytvářet webové stránky, máme jistou představu o tom, co je to Internet i web. Tato představa je o to cennější, že byla získána praktickými zkušenosti a ne četbou článků tu vyzdvihujících Internet do nebe a tu varujících před smrtelným nebezpečím, které hrozí (návody na výrobu drog, výbušnin atd.).

Každému je tedy jasné, jak vypadá webová stránka. Malá ukázka je na obrázku 1 – „Webová stránka zobrazená v prohlížeči“. Na tomto místě připomene, že název webová stránka (či WWW stránka) může být trochu zavádějící. Ač hovoříme o stránce, může mít po vytištění na tiskárně jedna webová stránka několik listů papíru. Výraz stránka je však natolik vžitý, že se jej budeme držet i my.

Pro takovou stránku je typické, že obsahuje odkazy na další stránky, případně i na jiné zdroje Internetu. Odkazy vytvářejí velice složitou strukturu, protkávají stránky na celém světě tenkými nitkami odkazů. Z toho také vznikl název World-Wide Web – web je anglicky pavučina a world-wide můžeme přeložit jako celosvětový.

Forma organizace informací, kdy z jednoho místa vedou odkazy na další související místo, je v poslední době hodně populární a používá se pro ni název hypertext. Podobným způsobem je organizována i nápověda v mnoha programech a operačních systémech.

Když už jsme u těch pojmů – webu samozřejmě přísluší i dnešní nejmódnější přívlastek – multimediální. Nikoho dnes již nepřekvapí, že web spojuje text, grafiku, animace, hudbu a bůhvíco ještě dohromady. Porovnáme-li to se stavem třeba jen před deseti lety, uvědomíme si, jaký obrovský skok za tu dobu technika udělala – a to jak technologický, tak cenový. To, co před pár lety mohla na počítačích dělat pouze NASA či bohatá filmová studia, může dnes na svém pécečku dělat téměř každý doma. Někdy se předchozí dvě vlastnosti chápou jako jedna a můžeme tak slyšet, že web je i hypermediální.

Zatím jsme se však nezmínili o tom, co je na webu nejdůležitější. Co myslíte vy? (Pokud myslíte na http://www.playboy.com, jste vedle.) Velkou výhodou World-Wide Webu (a celého Internetu vůbec) je nezávislost na platformě. Co si pod tím představit? Zkrátka to, že tutéž stránku si můžeme prohlížet na počítači, kde běží Windows nebo Linux, stejně tak jako na MacBooku s operačním systémem od firmy Apple či na nějakém chytřejším telefonu. O tom, jak je tato vlastnost důležitá, se přesvědčil každý, kdo se v minulosti pokoušel přenášet data mezi různými platformami. Na obrázku 2 – „Webová stránka a její zobrazení v prohlížeči Lynx“ si můžete prohlédnout, jak vypadá stránka v textovém prohlížeči Lynx – jedná se přitom o zobrazení stejné stránky jako na obrázku 1 – „Webová stránka zobrazená v prohlížeči“.

Jak je této nezávislosti dosaženo? Celý Internet, web nevyjímaje, je postaven na standardech (normách), které popisují způsoby komunikace v Internetu, formáty používaných datových struktur apod. Tyto standardy se přitom neváží na nějaké konkrétní vlastnosti daného operačního systému, takže je lze většinou bez větších potíží implementovat na všech používaných platformách. V oblasti Internetu jsou standardy popsány v tzv. RFC dokumentech. Ty jsou v Čechách dostupné např. na adrese ftp://ftp.vse.cz/pub/docs/rfc, primární zdroj RFC dokumentů pak naleznete na adrese http://www.rfc-editor.org.^[1] Odkazy na konkrétní RFC si uvedeme vždy, když budeme probírat odpovídající látku. O standardy vážící se úzce k webu se pak stará World Wide Web konsorcium, o kterém se podrobněji zmíníme za chvíli.

A jaké jsou hlavní pilíře webu – technologie, bez kterých by web nemohl fungovat. Především se jedná o jazyk HTML (HyperText Markup Language) – tento jazyk slouží k popisu toho, co webová stránka obsahuje. Pokud toužíte vidět, jak vypadá zápis některé stránky v HTML, stačí v prohlížeči vybrat funkci pro zobrazení zdrojového kódu stránky. Ve Firefoxu stačí v menu vybrat příkaz View → Document Source. Podobně v Internet Exploreru Zobrazit → Zdroj. V nově otevřeném okně se objeví zápis stránky v HTML (viz obr. 3 – „Zápis stránky v HTML“). Jak jste možná vytušili, budeme se v naší knize zabývat ponejvíce právě jazykem HTML. Konec této kapitoly je věnován popisu jeho zajímavé historie.

Řekli jsme si, že webové stránky, vytvářejí hypertextový informační systém. Struktura hypertextu je vytvářena odkazy mezi stránkami. Odkazy se zapisují rovněž ve standardizované podobě; pomocí tzv. URL (Uniform Resource Locator). O URL – adresách používaných ve webu – pojednává samostatná příloha ???.

Třetím základním kamenem je protokol HTTP (HyperText Transfer Protocol). Ten zajišťuje přenos webových stránek ze serveru do počítače uživatele. Se základními rysy HTTP se seznámíme v kapitole ???.