Z předchozího již víme, že webové stránky neboli HTML dokumenty jsou obyčejné textové soubory. Textový soubor pak obsahuje koktejl namíchaný jednak ze samotného textu a druhak ze speciálních značek, které všemu dávají tu správnou chuť a barvu – určují význam jednotlivých částí textu.
Pro vytvoření naší první stránky proto budeme potřebovat jednoduchý textový editor. V prostředí Windows nám pro tyto účely bohatě poslouží např. program Poznámkový blok (Notepad). Spustíme jej a napíšeme v něm následující text:
<title>Můj první HTML dokument</title> <h1>Nadpis první úrovně</h1> <p>První odstavec vás vítá do světa HTML a WWW. <p>Druhý odstavec následuje ihned za prvním.
Tip
Pokud jste ve Windows
a používáte českou klávesnici, máte možná problémy
s napsáním znaků menšítko (<
)
a většítko (>
). Na české klávesnici je lze
velice pohodlně získat stiskem
Pravý-Alt+< respektive
Pravý-Alt+>.
Abychom si napsaný text mohli prohlédnout v prohlížeči,
musíme jej nejprve uložit do souboru. V Poznámkovém
bloku tedy vybereme z menu příkaz
→ . Jako jméno souboru můžeme
uvést v podstatě cokoliv, přípona souboru by však měla být
.html
. My naši pokusnou stránku uložíme do souboru
pokus.html
.
Nyní je správný čas pro spuštění prohlížeče. Spustíme tedy náš
oblíbený prohlížeč, ať už je to Firefox,
Chrome, Internet
Explorer, Opera,
Safari nebo nějaký jiný. V menu zvolíme
příkaz →
a vybereme dříve uložený soubor pokus.html
a výběr
potvrdíme. Ve většině operačních systémů místo toho stačit kliknout na
jméno souboru s HTML stránkou v nějakém správci souborů (např. v
Průzkumníku) – stránka se automaticky
otevře v prohlížeči. Také můžeme soubor se stránkou přetáhnout do okna
prohlížeče myší.
Náš první smělý pokus by se měl v prohlížeči zobrazit podobně jako na obrázku 5 – „Zobrazení naší první stránky v Internet Exploreru“.
V případě, že zobrazení je nesprávné, musíme zkontrolovat zápis naší první stránky v Poznámkovém bloku. Opravíme případné překlepy, soubor znovu uložíme a v prohlížeči stiskneme tlačítko pro znovunačtení stránky – většinou je označeno nápisem , nebo , případně je možné překreslení vyvolat stiskem klávesy F5. Pokud jsme vše opravili správně, stránka by měla být v pořádku.
Poznámka
Pokud jsou v prohlížeči špatně zobrazeny znaky s diakritikou je náprava většinou snadná. Při ukládání souboru stačí v dialogovém okně nastavit kódování na UTF-8. Pokud ani to nepomůže, podívejte se na ???.
Nyní se podívejme na význam jednotlivých značek, které jsme použili při zápisu naší první stránky. Vžitý termín pro tyto značky je tag. Tagy určují význam textu, který je mezi ně uzavřen:
-
tag
<title>
a odpovídající ukončovací tag</title>
vymezují text názvu celého dokumentu; -
mezi tagy
<h1>
a</h1>
je nadpis stránky; -
tag
<p>
od sebe odděluje jednotlivé odstavce textu.
Jak vidíme, každý tag se skládá ze znaku
`<
' (symbol menší než), svého jména a znaku
`>
' (symbol větší než). Obvykle se tagy vyskytují
v párech – příslušný ukončovací tag má před svým
jménem ještě znak `/
' (lomítko). V našem
příkladě <h1>
sdělilo prohlížeči, že
následující text je nadpis, a </h1>
vyznačilo konec tohoto
nadpisu.
Celému textu mezi počátečním a ukončovacím tagem včetně
těchto tagů se říká element. Někdy budeme
o elementu hovořit i ve smyslu tagu, který se obecně používá
k nějakému účelu (např. „element h1
slouží k vyznačení nadpisu první úrovně“). Text uzavřený
mezi tagy je pak obsah elementu.
Z ukázky je rovněž patrné, že některé tagy se nemusí vyskytovat
v párech – např. <p>
. Jedná se o tagy, kde
si místo správného výskytu ukončovacího tagu umí prohlížeč domyslet
sám. Dojde mu tedy, že když v textu odstavce narazí na tag pro začátek
odstavce, musí nejprve ten předchozí odstavec ukončit.
Tip
HTML v názvech tagů nerozlišuje mezi malými a velkými
písmeny. Význam následujících čtyř tagů je tedy zcela stejný:
<TITLE>
, <title>
, <TiTle>
,
<tItLE>
. V budoucnosti oceníte, když budete
neustále používat pouze jeden z těchto způsobů zápisu. Osobně
jsem dlouhou dobu preferoval první způsob zápisu, protože tagy zapsané velkými písmeny
lze velmi snadno rozlišit od okolního textu. Nyní je však zvykem
používat druhý způsob se všemi písmeny malými. Pokud se navíc
rozhodnete používat XHTML, tak tam je zápis malými písmeny jediný přípustný.
Většina moderních textových editorů umí v HTML kódu barevně odlišit názvy tagů od okolního textu, orientace v dokumentu je tak celkem snadná.