Jestli jste až dosud všechny vaše soubory (webové stránky, fotografie z dovolené, dopisy milence, výroční zprávu pro šéfa, …) ukládali do jednoho společného adresáře, zapomeňte na to. Pokud si nechcete z aktualizace vašich stránek udělat peklo, vytvořte si samostatný adresář, určený výhradně pro vaše webové stránky.
Do tohoto adresáře ukládejte jen webové stránky a případně obrázky, které chcete mít na stránkách. Nic jiného! Jen v tomto případě můžete celý adresář vzít a jednou z metod, kterou si za chvíli popíšeme, jednoduše přenést na webový server všechny stránky najednou.
Pokud máte stránek hodně, je vhodné rozčlenit je do podadresářů.
Dobrým zvykem bývá ukládat obrázky do samostatného podadresáře (např.
img, images,
obrazky apod.), nepletou se pak s HTML
stránkami.
Mezi svými stránkami byste měli mít jen relativní odkazy (viz sekce ???). Pokud budou stránky obsahovat absolutní odkazy, nemusí na webovém serveru pracovat správně a rovněž je bude obtížné přesunout na jiný server.
Častou chybou je uvádění úplných cest k souboru na vašem disku,
místo relativní cesty. Předpokládejme, že máte dvě stránky
index.html a fotky.html a
máte je uložené v adresáři c:\web. Nyní chceme
vytvořit odkaz se stránky index.html na stránku
fotky.html. Správně by měl vypadat takto:
<a href="fotky.html">Fotogalerie</a>
Takovýto odkaz bude fungovat všude. V žádném případě by však odkaz neměl vypadat takto:
<a href="c:\web\fotky.html">Fotogalerie</a> <a href="file:///c:/web/fotky.html">Fotogalerie</a>
Nejen, že URL adresy jsou absolutní a odkaz by po přenesení na web server nefungoval, ale navíc to první ani není URL adresa.[5]
Základem dobré stránky není jen kvalitní obsah a HTML kód, ale i název. Zvláště, když někomu musíte sdělit URL adresu některé ze svých stránek, oceníte vhodně zvolený název. Dost záleží na osobním vkusu, ale zde je pár rád pro zvolení dobrého názvu stránky (případně adresáře ve struktuře webových stránek):
-
V názvech souborů používejte výhradně malá písmena. Jednak se snadněji píší (nemusíte k nim přidržovat klávesu Shift) a jednak je dobré velikost písmen sjednotit kvůli jednoznačnosti. URL adresy jsou citlivé na velikost písmen, stejně tak webové servery pracující pod unixovými systémy (a těch je většina). Častým problémem bývá, že obrázek uložíte z nějaké aplikace pod názvem
KYTKA.GIFa odkaz obsahuje jménokytka.gif. Pokud máte na vašem počítači nainstalovány Windows, tak vám stránky budou při ladění fungovat – Windows a Internet Explorer si s velikostí písmen moc hlavu nelámou. Po přenesení na webový server však místo obrázku uvidíte prázdný obdélník. -
Ze stejných důvodů není dobré v názvech souborů používat diakritiku a mezery. Podle posledních standardů to sice je možné, ale vzhledem k tomu, že každý operační systém se k této otázce staví trochu jinak, je jistější si prozatím diakritiku a mezery odpustit.
Pro oddělení víceslovných spojení v názvu souboru můžete místo mezery použít podtržítko.
-
Jména stránek by měla být co nejkratší a přitom výstižná. Sice můžete stránku pojmenovat stylem
jak_se_mirek_koupal_v_plese_v_tatrach_a_umrzl_cervenec_2001.html, ale většina uživatelů to neocení. Vhodnější by bylo něco kratšího – např.mirek.html,mirek-pleso.htmlnebomirek_a_pleso.html.
Když vytváříme sadu webových stránek (web-site) máme jasnou
představu, která stránka je hlavní a má se zobrazit návštěvníkům jako
první. Jak však webový server pozná, že při požadavku na adresu http://www.kosek.cz má vrátit
určitou HTML stránku? Celkem jednoduše – každý server má
nastaven určitý název stránky jako implicitní. Pokud v URL adrese
vynecháme název stránky, server nám vrátí stránku s implicitním
jménem. Toto jméno se dá nastavit libovolně, ale nejčastěji se setkáme
s názvy jako index.html,
default.html nebo
welcome.html. Přesnou informaci by nám měl podat
samozřejmě správce webového serveru, na který stránky umisťujeme.
Tip
Vždy si u správce serveru zjistíme, jaké je implicitní jméno pro soubor s domovskou stránkou. Úvodní stránku pojmenujeme tímto způsobem a můžeme pak používat kratší URL bez udání jména souboru. Přece jen je snadněji zapamatovatelná a kratší adresa tvaru http://www.kosek.cz než-li http://www.kosek.cz/index.html.
I dobré snahy mohou mít občas v důsledku přesně opačný význam. Aby Microsoft usnadnil svým uživatelům práci s webovými stránkami, zařadil do svého prohlížeče mnoho funkcí, které opravují chyby na stránkách. Takovou nejznámější funkcí je automatické obracení zpětných lomítek na normální.
Když před dvaceti lety přišel Microsoft s operačním systémem
MS-DOS, schválně v něm pro oddělování adresářů použil zpětná lomítka
(\) místo do té doby běžně používaných normálních
lomítek (/). Vzhledem k tomu, že většina uživatelů
používá Windows, jsou zvyklí na obrácená lomítka. Když proto uživatel
do URL adresy zapíše obrácená lomítka místo těch normálních,
Internet Explorer je automaticky otočí. Pro
uživatele je to skvělá funkce, ale pro autora stránek již tolik
ne. Pokud totiž na stránce použijete v odkazech zpětná lomítka,
Explorer je opraví, a vy ani nezjistíte, že
na stránce je něco špatně. Zjistí to však uživatelé jiných prohlížečů,
které se striktně drží standardů.
Jenom pro ujasnění, následující odkazy jsou špatné:
<img src="obrazky\pepa.jpg" alt="Pepa v bazénu"> <a href="http:\\www.kosek.cz\xhtml\">Stránky knihy XHTML</a>
V URL adresách se musí používat normální lomítka:
<img src="obrazk/pepa.jpg" alt="Pepa v bazénu"> <a href="http://www.kosek.cz/xhtml/">Stránky knihy XHTML</a>
Pokud pracujete hodně ve Widnows, dejte si na to pozor. Dobré je také stránky cvičně prohlédnout i v jiném prohlížeči než je IE. Většinu podobných chyb tak snadno odhalíte.
