Kromě barev a celkového rozvržení stránky se na jejím výsledném vzhledu významným podílem projeví použitá písma. Narozdíl od tištěných dokumentů nenabízí web spolehlivý způsob pro přesné určení písma. Každý operační systém, prohlížeč a uživatel mohou mát k dispozici jiná písma. Nelze se tedy stoprocentně spoléhat na dostupnost určitého písma. V HTML a CSS stylech se tento problém řeší určením několika variant písma. Např.:
Verdana, Helvetica, sans-serif
Prohlížeč pak použije první písmo ze seznamu, které má k dispozici. Z toho vyplývá, že je dobré používat jen písma, která jsou běžnou součástí nejpoužívanějších systémů. Můžete sice na stránce nastavit použití vašeho oblíbeného písma Garamond, ale většině uživatelů se místo něj stejně zobrazí obyčejný Times.
Řešení tohoto problému teoreticky existuje. CSS2 nabízí možnost
nadefinování si vlastního fontu pro použití ve stránce pomocí
direktivy @font-face. Ta definuje název fontu
a soubor, ve kterém písmo lze získat. Např.:
@font-face
{
font-family: Baskerville;
src: url(http://example.com/fonts/baskerville.eot);
}
Po této deklaraci můžeme ve stylu používat písmo Baskerville běžným způsobem. Například můžeme jej použít pro všechny nadpisy:
h1 { font-family: Baskerville }
Prohlížeč by si v tomto případě měl písmo stáhnout z Internetu a použít ho. Problém je však v tom, že se výrobci prohlížečů nedohodli na společném formátu pro stahovatelná písma. I kdyby se snad dohodli, nemáme však vyhráno. U většiny písem, které máte v počítači, jejich licence zakazuje další šíření. Jejich umístění na web pro potřeby použití ve vašich stránkách tak často porušuje licenční ujednání.
Když už jsme smíření s tím, že písmo si moc podle vkusu nevybere, ani nás nebude bolet další důležitá poučka. Na stránce není dobré kombinovat příliš druhů písma. Ať již různých řezů nebo velikostí. Většinou si vystačíme maximálně s dvěmi různými písmy – jedním pro běžný text a druhým pro nadpisy. Použijeme-li písem více, vypadá stránka již příliš roztříštěně, neprofesionálně a kýčovitě. Pro použití na webu jsou navíc vhodnější bezpatková písma, protože monitor má příliš nízké rozlišení na precizní vykreslení patek. Pokud písmo používáme v malé velikosti, je dobré použít nějaké širší pro lepší čitelnost. Mezi taková speciálně pro web navržená písma patří například Verdana.
Při výběru vhodné velikosti písma bychom se měli držet také následujícíh dvou pravidel. Web není určen jen pro teenagery, ale i pro jejich rodiče a prarodiče. A pro ně už je písmo menší než 10 pixelů dost nečitelné. Proti příliš malému písmo hovoří i další osvědčené pravidlo. Řádka textu by neměla obsahovat více než 40 až 60 znaků. V opačném případě je již tak dlouhá, že lidské oko má při přechodu na další řádek problém začít na tom správném a rychlost čtení se podstatně snižuje.
